O tom, že ke každé vesnici patří hasiči, asi není nikde sporu. Tudíž ani Babice nemohou být výjimkou. Samotnému založení předcházely především časté požáry, kterými Babice ve své historii prošly několikrát. Proto se pokusíme zmapovat i největší požáry, které byly v dřívějších dobách zaznamenány.
Roku 1614 došlo ve vesnici k velkému požáru, při kterém shořel kostel, fara i vesnice. Shořely všechny matriky a farní kronika.
Dalším černým dnem v historii Babic se stal 12. květen roku 1753, při kterém vyhořelo deset stavení. Tento požár všichni přežili.
27. srpna 1820 vypukl zhruba hodinu před půlnocí požár na babické faře. Zhořely stáje, stodoly, kolna, ovčince, chlévy, kurník a dřevo. Občané tehdy zachránili vlastní budovu fary, kostel i školu. Požár zavinil pacholek, který kouřil na půdě v seně.
Požár, který se odehrál 1. září 1842, pocházel od blesku, který udeřil do domu č. 5, který zapálil. Dům, stodola i kůlna zcela shořely. Větrem se však oheň rozšířil i na další čtyři domy, které zcela lehly popelem.
Roku 1850, konkrétně 2. dubna po poledni, vypukl požár v kovárně č. 15 (Hrůza). Spolu s kovárnou vyhořely i domy č. 13 (Chromý) a č. 12 (Chloupek), kde shořela i stodola.
V roce 1872, dne 17. května, udeřil blesk opět do kovárny č. 15, která zcela shořela. V domě č. 13 lehla popelem stáj a u čísla 41 shořela kolna.
Za dva roky později, 1. října 1874, došlo k požáru ve farské stodole, který v devět hodin večer založil neznámý pachatel. Díky včasnému zpozorování nedošlo k požáru velkých rozměrů.
Dne 13. srpna 1897 začalo hořet v domě číslo 24 na půdě nad průjezdem. Shořela všechna píce nad stájí a uhořela tři telata. Sýpku a kolnu se podařilo zachránit. Podle dobových materiálů zde poprvé zasahovali dobrovolní hasiči z Čáslavic.
Dne 9. května 1898 vyhořela hospodářská budova babické fary. Nová stavba stála 5 729 zlatých a 68 krejcarů. Z pojistného obdržel Josef Šefčík 1 683 zlatých 52 krejcarů.
Konec století byl v Babicích ve znamení ohňů. Poslední požár 19. století vzplanul 5. října 1900 v 19 hodin u Ježků (č. 5). Z neznámých příčin zde shořela stodola.
Ani nové století se neobešlo bez požárů. Dne 18. května 1901 shořela střecha sklepu u domu č. 17 Tomáše Vobůrky, a to z neznámé příčiny. Samotný dům, vzdálený pouhých šest metrů se díky včasnému zásahu podařilo uchránit. O necelý rok později, 17. ledna 1902, shořel dům a kolna Františka Prodělala (č. 7). O pár dní později, 25. ledna, shořela střecha nad stájí a kolna Josefa Čermáka(č. 6). Po těchto požárech začali lidé stavět v noci hlídky. V únoru 1902 objednal obecní výbor u firmy Vystrčil z Telče stříkačku za 1200 zl. a 260 metrů hadic. Stříkačka dorazila do Babic na Velikonoční pondělí 4. dubna 1902.
Stříkačka v obci sice byla ale hořelo dál. Dne 12. srpna 1902 shořely stodoly u č. 7 a č. 8. Zde stříkačka zasahovala poprvé, ale protože byla obsluhována neorganizovaně a kde kým efekt nebyl velký. V září 1902 došlo v obci k založení sboru dobrovolných hasičů. Výzbroj pro šestnáct mužů byla zakoupena u firmy Churain v Hlinsku. Prvním velitelem se stal František Venhoda (č. 11). Hasiči zasahovali už 14. ledna 1903 při požáru stodoly Františka Vybírala (č. 32). Díky jejich zásahu se podařilo před ohněm uchránit samotný dům.
Svěcení stříkačky 8. června 1903 se neobešlo bez manšího skandálu. Vedení babického sboru si za kmotra vybralo jednoho z úředníků lesonického panství, ten byl však národnosti německé. To se nelíbilo hasičské župě, která tvrdila, že stříkačce českého sboru nemůže být kmotrem Němec. Kmotrem se tedy nakonec stal babický učitel Jan Fiala.
Ač se Babičtí snažili sebevíc, požárů neubývalo. Dne 24. října 1903 shořela stodola Šimona Štumfola (č. 2). V roce 1904 vyhořel již zmiňovaný domek č. 33 Františka Míči a 2. listopadu 1904 vyhořel domek Martina Roupce (č. 30). Rok 1905 byl již klidnější, protože v Babicích po osmi letech poprvé celý rok nehořelo.
V roce 1905 shořela v Bolíkovicích pastouška. Ta se pak stala jablkem sváru mezi farářem Josefem Šefčíkem a Františkem Plichtou. Farář prosazoval v obecním výboru jen základní opravu, František Plichta naopak kompletní rekonstrukci. Po velkých třenicích prošel návrch Františka Plichty.
Při zkoušce divadelního představení 16. listopadu vzplála stodola u hospody, poté i kolna uprostřed dvora a od ní samotná hospoda. Spolu s ní vyhořely i domy č. 31, 37, 38 a 44. K ohni přijely i hasiči z Čáslavic, Římova, Jakubova a Martínkova. Tím časté ohně v Babicích skončily. František Plichta ve své pamětní knize napsal pouze: "Paličství se nikdy nevysvětlilo, kdo ty ohně dělal, jen doměnky nejisté se ve vsi povídali. Víc nic."
V roce 1909 prožil místní sbor dobrovolných hasičů menší krizi. Z jara uvedeného roku se funkce velitele vzdal František Venhoda. Více než rok pak neměli hasiči žádného velení. Teprve 5. července 1910 byl velitelem zvolen František Plichta.
Dne 30. srpna 1922 po delší době v Babicích znovu hořelo. Tentokrát oheň vypukl v domě Františka Bláhy - č. 26. Místní hasiči zasáhli velmi rychle, takže škoda na majetku byla zanedbatelná.
Dne 7. října 1935 odpoledne začala hořet kona domu č. 24. Shořelo veškeré hospodářské nářadí, čtyřicet králíků a 70q slámy. Příčinou požáru byla neopatrnost čeledína, který si v kolně zapaloval fajfku a sirku zahodil do slámy.
V roce 1937 dostal Sbor dobrovolných hasičů v Babicích novou motorovou stříkačku. Do obce byla přivezena 30. září i se vším příslušenstvím. Obec za ni zaplatila rovných třicet tisíc korun.
Novou motorovou stříkačku měli hasiči možnost vyzkoušet 12. srpna 1941, kdy udeřil blesk do domu č. 51. Úder šel přímo do komína a blesk zapálil seno na půdě. Zásach hasičů byl opět rychlý, takže střechu se podařilo zachránit.
Když v roce 1937 kupovala obec pro sbor dobrovolných hasičů novou motorovou stříkačku, nikdo určitě netušil, že babickým hasičům bude sloužit celých 46 let. Stará stříkačka skončila svoji dlouhou službu 2. května 1983, kdy byla do Babic přivezena stříkačka nová, moderní.
V polovině července (16. 7.) 1990 vypukl požár při řezání slámy. díky velkému suchu se oheň rychle šířil po celém poli a dostal se až třicet metrů do lesa. Díky rychlému zásahu hasičů byl včas uhašen. O pár dní později, 22. července, prakticky ve stejných místech začalo hořet znovu, tentokrát však byl oheň uhašen už v zárodku.
Zdroj - Petr Chňoupek: Babice a Bolíkovice